ROMAN CÍSAŘ – Srdečně blahopřejeme k 70. narozeninám.

Roman Císař je citlivý dramaturg, který prochází českým divadlem s tichostí sobě vlastní. Patří do generace mladých a neposlušných, kteří pod tíhou nadiktovaného smyslu divadelního umění pro člověka v socialistickém uspořádaní hledali cesty, jak připomenout scénickými prostředky, že existuje i jiná, i když velmi skrytá osobitá možnost přežít s upřímným pohledem na sebe sama. 

Dramaturgická představa Romana Císaře byla vždy skromným, ale o to víc výrazným apelem na různorodost života člověka v podmínkách veselých i velmi tragických. Groteskně-tragická situace lidí v událostech 20. století byla prostřednictvím jím vybraných dramatických textů významných domácích i světových autorů (zvláště francouzských, bez časového omezení) s nadhledem konfrontována s momentální situací „tady a teď“.  

Důvěra v herecké umění člověka, který umí se svým talentem nejen zacházet, ale jehož tvorba vytváří až metafyzický „otisk“, je pro Romana Císaře nejen inspirací, ale i logickou samozřejmostí. 

Narozen v Mělníku. V roce 1972 maturoval na gymnáziu v Praze, v roce 1978 ukončil státní zkouškou studium dramaturgie na Divadelní fakultě AMU. 1978-79 působil jako lektor v Divadle Na zábradlí, poté absolvoval roční základní vojenskou službu, v letech 1980-83 byl odborným asistentem v Divadelním ústavu Praha, 1983-86 dramaturgem Divadla Petra Bezruče v Ostravě, 1986-88 dramaturgem Divadla na Vinohradech, 1988-90 působil v Divadle E. F. Buriana. Od října 1990 do července 1997 byl dramaturgem činohry Národního divadla v Praze. Nabídku ředitele Činoherního klubu Vladimíra Procházky, aby se od divadelní sezony 1999/2000 stal dramaturgem Činoherní klubu, neodmítl a podílel se na řadě úspěšných titulů uplynulých dvaceti let, na knihách věnovaných historii našeho divadla a na časopisu Činoherní čtení. 

Roman Císař cítí, že slovo osamocené v soukromí člověka má velkou vypovídací hodnotu pro uchopení různorodosti lidského života, a chápe také, že vyjádření slova prostřednictvím herce dává sílu daleko silnější a hlubší nejen samotnému protagonistovi, ale i divákovi. Taková dramaturgická symbióza herce a diváka Romana Císaře přitahuje. 

Přitom je důležité připomenout i jeho vlastní dramatickou, překladatelskou a společenskou činnost. K jeho dramaturgickému počínání patří slušnost a tvůrčí, svobodný zápal pro scénický smysl a dramatický cit. 

Přejeme Romanovi Císařovi všechno nejlepší a hodně zdraví.